Například nedaleko od slavného „hedvábného hradu” Pamukkale, kam vedou kroky většiny cestovatelů na dovolené v Turecku, se nachází jezero Salda. Přestože jedinečné sněhobílé terasy na sebe strhávají všechnu pozornost, určitě stojí za to si udělat výlet po okolí a přitom se zastavit ve starověkých městech Hierapolis a Sagalassos, případně si cestou zaskočit na Maledivy... Ne, opravdu jsem se z toho cestování s dětma ještě nezbláznila. Jezeru Salda se totiž přezdívá „turecké Maledivy”. Možná, že to na fotkách tak nevynikne, ale když ho uvidíte na vlastní oči, pochopíte, že si turecká lidová slovesnost nevymýšlí.
Kráterové jezero v provincii Burdur se rozkládá na ploše téměř 4400 hektarů, je hluboké 196 metrů a bývá právem označováno nejen za nejhlubší jezero v Turecku, ale možná i za nejčistší na světě. A když si představím, že je to skoro 3x tolik než u naší Orlické přehrady, jímá mě závrať. Nebo ten druh fascinace, který má člověk, když má pod sebou fakt velkou hloubku. A vůbec si neumím představit pocity turecké potápěčky Sahiky Ercumen, která dosáhla na světový rekord ve freedivingu, když se tu v roce 2018 ponořila do hloubky 65 metrů, aniž tušila, co přesně ji dole čeká. Všichni, kdo jste spolu se mnou vášniví krimifandové, určitě víte, že taková hloubka byla opravdu výzvou i pro odvážné báňské záchranáře, kteří si v zájmu spravedlnosti troufli na dno Orlíku.
Jeho krásu však neurčuje ani tak hloubka jako spíš azurově čistá voda a bílý jemný písek připomínající spíš hvězdný prach nebo moučkový cukr na koblize. A ještě nesmím zapomenout na sedm jasně bílých ostrůvků, které svítí uprostřed kouzelného akvarelu. Navíc je jezero obklopené bohatými borovicovými lesy, kde stále žije velké množství zvěře. Turecko si takovýchto pokladů neskutečně váží a Salda Lake je už od roku 1989 chráněnou přírodní oblastí. Díky tomu, že aspoň zatím nepatří k topkám na turistickém seznamu Turecka, zachovává si stále svůj původní ráz a jezdí sem na výlety hlavně lidé z okolí. Mnoho z nich věří pověře, že jeho voda a písek pomáhají při léčbě kožních onemocnění. Těžko říct, co je na tom pravdy, ale zdejší pobřeží je skutečně plné hořčíku a vědci z NASA si písek od Saldy oblíbili zejména proto, že je údajně svým složením nejvíce podobný povrchu na Marsu.
Že v Turecku lze zažít divy, už jsem se celkem přesvědčila, ale že během jednoho odpoledne budu současně v Turecku, na Maledivách i na Marsu, mě opravdu nenapadlo.
Podobnou oázu klidu i malý zázrak přírody najdete v Údolí motýlů nedaleko Ölüdenizu. Trochu klame názvem, protože na rozdíl od slavnějšího Údolí motýlů na Rhodosu tu na motýly narazíte opravdu jenom vzácně. I tak je to ale kus opravdu čisté, nezničené přírody s vodopády a divoce rostoucí zelení. Hlavně díky ztížené dostupnosti se z tohohle posledního kousku ráje ještě nestal jeden velký „bruegel” plný změti lidských těl na lehátkách, pestrobarevných deštníků a odpadků. Kdo ho chce vidět, musí absolvovat náročnou horskou túru z vesnice Faralya nebo sem doplout lodí.
Když už byla řeč o Kappadokii, musím zmínit taky podzemní město Derinkuyu staré víc jak 3000 let. V osmi patrech jsou překvapivě zachovány pozůstatky obydlí i života tehdejších obyvatel, včetně jejich škol, kostelů, ale i pohřebiště.
Mezi historickými památkami v Turecku mají své místo pozůstatky života řeckých křesťanů. V Demre žili až do 20. let 20. století a opuštěné řecké domy mají stále velmi působivou atmosféru. Stejně jako ostrov Kekova, na jehož severní straně se nacházejí zbytky zatopeného antického města Dolikisthe.
Hodně se píše také o národním parku Olympos, ale zdaleka už ne tolik o kouzelné pláži, která leží při jeho pobřeží. Přitom tohle úžasné místo na piknik najdete jen půl hodiny autem od centra Antalye. A co může být lepšího, než dát si uprostřed nebo po celodenním výletu v přírodní rezervaci na úpatí pohoří Taurus a poznávání pozůstatků stejnojmenného antického města piknik na břehu moře?! Pro tenhle účel už tu na návštěvníky čekají dřevěné piknikové stoly s lavičkami. A protože tu běžně během týdne nebývá mnoho lidí, užijete si odpočinek v klidu (o víkendu už je tu přece jen trochu plněji). Najdete tu i menší obchod s jídlem a vybavením na grilování, záchod a samozřejmě mešitu.
V národním parku Olympos je toho k vidění ale mnohem víc. A pokud chcete během výletu do přírody zažít taky trochu vzrušení, můžete si udělat zastávku u příšery, která chrlí oheň, a nemyslím tím, že se vám uprostřed léta přehřeje motor v autě. Jméno mýtické obludy nese místo uprostřed lesa zvané turecky též Yanartaş, tedy „hořící skála”. Přímo ze skály tu tryskají plameny díky úniku zemního plynu a to je podívaná, kterou hned tak někde neuvidíte.
Tak co, jste připraveni vydat se na dovolenou do Turecka a zažít další nezapomenutelné #coralovezazitky?