A co více, dávní Egypťané si dopřávali toto smyslové potěšení již před více než 5000 lety. To víme na základě hieroglyfických záznamů nalezených v egyptských hrobkách pocházejících zhruba z tohoto období, na kterých je výroba parfémů zachycena. Nalezeny byly i různé amfory a lahvičky, které sloužily pro uchovávání vonných esencí.
Navzdory své tisíce let staré tradici však parfémy z Egypta nepocházejí. Přivezli je tam dávní Sumerové, se kterými Egypťané čile obchodovali. Popularita parfémů však v Egyptě rychle rostla, proces jejich výroby se zdokonalil a právě odtud se posléze rozšířila do dalších oblastí světa. Po úpadku egyptské říše ve 12. století př. n. l. pak znalosti výroby parfémů převzali Římané, kteří jejich výrobu nadále zdokonalovali šířili po celém svém impériu.
Za jednu z prvních výrobkyní parfémů na světě je považována žena jménem Tapputi, která žila zhruba ve 2. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii. Víme o ní z nalezené hliněné tabulky, na které se mimo jiné píše, že své parfémy vyráběla opakovanou destilací květin, oleje a puškvorce společně s dalšími aromatickými látkami. Fascinující, nemyslíte?
Jako první se v Egyptě vůním a práci s nimi věnovali kněží. Ti používali aromatické pryskyřice při svých posvátných obětech v staroegyptských chrámech, jako jsou například ty v Karnaku a Luxoru. a vonnými esencemi coby znamením úcty se potíraly i sochy ztvářňující staroegyptská božstva.
Známým faktem je zájem starých Egypťanů o život po životě. Jejich pohřební obřady jak známo zahrnovaly balzamování těl, taktéž za použití vonných silic. Parfémy byly často součástí posmrtné výbavy faraonů, která jim měla zajistit komfort hodný jejich jména i na onom světě.
Zajímavostí je, že když archeologové koncem 19. století otevřeli jejich hrobky, první věc, kterou obvykle ucítili, bylo právě sladké aroma některého z tisíce let starých parfémů.
Egypťané používali parfémy také pro jejich údajné terapeutické účinky, ale tím hlavním důvodem jejich oblíbenosti byl jejich zájem o vzhled a čistotu. Parfémy byly navíc často považovány za symbol morální čistoty a statutární symbol, kterým se vyznačovaly osoby z vyšších společenských vrstev.
I legendární královna Kleopatra byla známá tím, že se potírala olejem z hořkých mandlí, skořicí a myrhou a ráda si dopřávala aromatické lázně.
Omamné vůně si postupně našly cestu i do světského života Egypťanů. K vonným pryskyřicím se začaly přidávat i různé rostliny, květy a dřevo. Pro lepší aplikaci i pro zvýraznění jejich aromatických vlastností zvířecí tuk či různé oleje, nejčastěji sezamový, ricinový a lněný a později i mandlový a olivový. Jasmínový olej, kadidlovníková pryskyřice, květy lilie a myrha jsou pak ingredience, které se při výrobě parfémů běžně používají i dnes.
Metodě, kterou Egypťané při výrobě svých parfémů používali, se dnes říká anfleráž. Slovo pochází z francouzského slovesa enfleurage, které by se do češtiny dalo přeložit jako „impregnovat vůní květin“. Tento proces tedy zjednodušeně řečeno spočívá ve vystavení vzácných olejů nebo tuků vůním květin tak, aby získaly jejich aromatické vlastnosti.
Slovo kyphi označuje posvátnou směs 16 základních ingrediencí, včetně myrhy, pryskyřice, vína, medu, rozinek a jalovce. Toto prastaré kadidlo používali staroegyptští kněží, aby spojili jejich svět se světem bohů. Její recept známe proto, že se nám zachoval v hieroglyfickém zápisu na zdech chrámů Edfu a Philae, které mimochodem vřele doporučujeme během vaší dovolené v Egyptě navštívit.
Mezi další pradávné parfémy, jejichž recept se dochoval až do dnešních dnů, patří Mendesian, vyrobený z myrhy a květů kasie a sladké Susinum, směs lilie, myrhy a skořice. Egyptský parfémový průmysl i v současné době vzkvétá a všechny tyto vůně (a spoustu dalších) můžete během své dovolené v Egyptě ve specializovaných obchodech nakoupit.