Na výlet na vrcholek hory Tahtali nemusíte být žádný dobrodruh, ale zejména pokud si tak úplně netykáte s výškami, na nedostatek adrenalinu v krvi si rozhodně stěžovat nebudete. Hora Tahtali se totiž tyčí do výšky 2366 m. n. m., takže není divu, že v dávných časech kolovala mezi lidem legenda, že na jejím vrcholu sídlí božstva řeckého pantheonu. Nachází se nedaleko populárního letoviska Kemeru mezi, městečky Çamyuva and Tekirova, a jak z Kemeru, tak z Antalye se sem můžete snadno dostat hromadnou dopravou. Z centra Antalye (Antalya Koyaalti) sem jedou linky KC71, KM71, KC71A, 504, 504A, 600A, TK92, KL08, UC11, UC11A, TK36, DK38, VC57 a VC59, které všechny staví i v Kemeru. Na Tahtali se můžete vypravit i s průvodcem během fakultativního výletu, na který se můžete zeptat u svého delegáta.
Další hora, řeknete si možná, takových jsem viděl/a desítky! Ale Tahtali má kromě překrásných výhledů v rukávu pár trumfů, kterými vás zcela jistě překvapí. Ten první jsem prozradil už v nadpisu - na vrcholek hory vede lanová dráha, která se svými 3 359 metry patří k těm nejdelším na světě (není však tou úplně nejdelší, jak dlouho tvrdili provozovatelé na oficiálních stránkách lanovky).
Pro návštěvu Tahtali si vyberte pokud možno jasný den, kdy na obloze není moc mraků a ve vzduchu není příliš velká vlhkost. Například dojem z mé první návštěvy byl poněkud zkalen tím, že z vrcholku bylo vidět jen na takových 50 metrů. A věřte mi, že přijít o ty nádherné výhledy by byla opravdu škoda!
Během cca 15minutové jízdy v kabince, která je z velké části prosklená, si budete moci užít nejen nádherný výhled na okolní krajinu i na geologickou historii hory. Ta se vám zjeví v postupně se měnící struktuře hory, jak budete stoupat směrem k jejímu vrcholu.
Ten navíc mění svou barvu v závislosti na ročním období. Na podzim a v zimě se bělá napadaným sněhem, který zůstává na vrcholku až do konce května. Na jaře získává nádech do červena, a to díky písku přivátém ze Sahary. Já jsem navíc měl to štěstí, že jsem si mohl užít v regionu tak vzácnou sněhovou bouři, zatímco jsem si v klidu vychutnával horký čaj v pohodlí kavárny, kterou místní na vrcholku hory postavili.
Pokud se na Tahtali vydáte v létě, můžete si však být téměř jisti, že vám žádný takový zážitek nehrozí. I tak vám však doporučuji vzít si s sebou svetr či bundu, ideálně takovou, která neprofoukne. Tahtali totiž bylo podle staré pověsti sídlem bohů a ti občas dávají najevo svou nelibost z frekventovaných návštěv, a to prostřednictvím poměrně silného a chladného větru.
Když jsem absolvoval tento zážitek poprvé, zařekl jsem se, že se k tomu ďábelskému vynálezu už nikdy nepřiblížím ani na dva metry. Když jsem ho o pár let později absolvoval potřetí, už jsem byl tak nějak smířený s tím, že jeho démonické přitažlivosti prostě není možné odolat. Tak to zkuste i vy! A pokud máte pro strach doopravdy uděláno (přiznávám se, že já jsem zatím odvahu nesebral), můžete se z hory spustit i na paraglidovém kluzáku. Takové zpestření vaší dovolené v Turecku si jistě budete pamatovat ještě dlouho poté, co se vrátíte zpátky domů!